Velikonoční tradice den po dni

Zajímá vás, jaké velikonočními zvyky a tradice se pojí s těmito svátky jara? Velikonoce totiž nejsou jen hlavní svátek pro Křesťany. Své kořeny mají už v pohanských kulturách, kteří je slavili spíš jako svátky jara a nových začátků. Jednotlivé velikonoční dny se vyznačují svými speciálními rituály, které vám v dnešním článku přiblížíme.

Proč se datum Velikonoc pokaždé mění?

Také jste vždycky nechápali, jak je možné, že se někdy Velikonoce slaví v březnu a jindy v dubnu? Spočítat si období Velikonoc je poměrně složité. Velikonoce jsou svátkem, které oslavují jaro a vzkříšení Ježíše Krista, a pokaždé připadá na první neděli po prvním jarním úplňku, který nastane po 21. březnu. Připadne-li úplněk na neděli, slaví se Velikonoce až v neděli následující.  

Velikonoce a zvyky

Na velikonoční tradice se bohužel rok od roku víc a víc zapomíná. Velikonoce však patří k našim nejstarším svátkům, a proto by se měly uchovávat i nadále. Jejich hlavním smyslem je vítání vegetačního období, tedy vítězství života nad smrtí. Zakládají si na nich dodnes hlavně křesťané, kteří se na tyto svátky připravují dlouhých čtyřicet dní. Jde o postní dobu, neboli masopust. Ten začíná Popeleční středou. Dříve to byla doba, kdy lidé toužící přijmout křest, zintenzivnili svou přípravu na něj.

Po Velikonocích zas nastává velikonoční doba, která trvá padesát dní do svátků Seslání Ducha svatého. V průběhu času se svátky pokaždé slavily trochu jinak a to především u starých Slovanů a Germánů. Jako významné a nábožensky organizované svátky se však Velikonoce poprvé objevují u Židů. Šlo o svátky přesnic (pascha, hebrejsky pesah), které se konaly u příležitosti vysvobození Izraelitů z Egypta. Slavily se vždy čtrnáctého dne měsíce nisanu a oslavovali Hospodina, že když hubil prvorozence v Egyptě, přešel a ušetřil domy Židů, které byly označeny krví beránka.

Zelený čtvrtek

Na zelený čtvrtek v minulosti lidé vstávali časně, pomodlili se a omyli ranní rosou, protože se říkávalo, že z těla vyhání různé nemoci, například onemocnění šíje. Také se říkávalo, že kdo ještě před východem slunce sní chléb namazaný medem, ten bude po celý rok uchráněn před uštknutím hadem a také před vosími žihadly. V Orlických horách se například chléb s medem zase házel do studny, aby se v ní po celý rok držela voda. Ranní mše se konala pouze v biskupských chrámech a světily se při ní svaté oleje (olej křtěnců, svaté křižmo a olej pro nemocné).

Odpoledne se většinou nepracovalo, protože se pekly jidáše, tedy obřadní pečivo z kynutého těsta, které se jedlo buď samotné nebo potřené medem. Zvonění zvonu při večerní mši znamenalo, že zvony `odlétají do Říma` a zůstanou tam až do bílé soboty. Po tu dobu byly zvony nahrazeny řehtačkami a klapačkami. Tradice praví, že jakmile zvony zazní naposledy, máte zacinkat penězi, aby se vás držely po celý rok. Na Zelený čtvrtek se také dodnes provádí obřadní mytí nohou.

Velký pátek

Velký pátek je dnem mnoha zvyků. K těm nejznámějším patří například to, že tento den je dnem postním, a když už ne postním, tak alespoň dnem bez masa. V tento den také lidé lidem nesměli nic půjčovat, protože se říkávalo, že by se půjčená věc mohla očarovat. Také se nepralo prádlo, protože se tradovalo, že by se nenamáčelo do vody, ale do Kristovy krve.

Na Velký pátek se také nepracovalo na polích ani v sadu, protože se nesmělo hýbat se zemí. Věřilo se totiž v magickou sílu země, která se na Velký pátek otevírá a na krátkou dobu zpřístupňuje své poklady. Ale kde tento poklad měli lidé hledat? Objevoval se prý na místě, kde se třpytilo kapradí, nebo kde byl otvor ve skále, z něhož vycházela záře. 

Na souš také vycházeli vodníci a proháněli se na koních. Podle jedné z mnoha pověstí se také na krátkou dobu otvírala hora Blaník. V krajích s plátenickou výrobou se předly pašijové nitě a na šatech se dělalo několik stehů, které měly chránit před uhranutím a zlými duchy. Tradovalo se, že košile ušitá z plátna pašijových nití chránila toho, kdo ji nosil, před zasažením bleskem.

Bílá sobota

Na Bílou sobotu se vytvářely z ohořelých dřívek křížky a nosily se do pole, aby byly co nejúrodnější. Občas se dávaly uhlíky za trám do domu a to proto, aby ho chránily před požárem. Vařily se sváteční pokrmy, pletly se pomlázky, vázaly se březové metličky a taktéž se zdobila již tradiční velikonoční vajíčka.

Velikonoční neděle

Na velikonoční neděli se provádělo svěcení velikonočních pokrmů – beránka, mazance, vajec, vína a chleba. Na Chodsku se třeba posvěcené jídlo jedlo v kostele ve stoje. Přišla-li domů návštěva, musela dostat kousek posvěceného pokrmu. V neděli se také pečou velikonoční beránci.

Velikonoční pondělí

Tradice se na velikonoční pondělí dodržují po staletí stále stejné nebo alespoň podobné a přetrvávají dodneška. Chlapci švihají dívky pomlázkami. Dívky chlapcům dávají malovaná vajíčka a v některých krajích zase chodí děvčata a polévají chlapce studenou vodou. V mnoha vsích bývávalo zvykem, že chlapci čekali na děvčata, až půjdou ráno do kostela, aby je mohli cestou sešvihat. Bývala i tradice, kdy v úterý po velikonočním pondělí chodila zase koledovat děvčata a pomlázkou z vrbového proutí proháněla chlapce.

Bílá neděle

Bílá neděle, tedy druhá neděle velikonoční, je také dnem prvního sv. přijímání. Do tohoto dne novokřtěnci nosili bílé křestní roucho.