Recenze: Yves Saint Laurent – Black Opium

  • MAGAZÍN
  • Recenze: Yves Saint Laurent – Black Opium

Recenze: Yves Saint Laurent – Black Opium

Přestože Yves Saint Laurent, jeden z nejvlivnějších a nejuznávanějších módních návrhářů 20. století, už není mezi námi, jeho poselství „dělat svět krásnější“ se šíří dál. Dámský parfém Black Opium je toho zářným příkladem.

Black Opium mě už na první pohled zaujalo svým prudce originálním a přitažlivým flakonem. Mám ráda, když tvůrci parfémů dotahují do dokonalosti nejenom vůni samotnou, ale i její obal. Přece jenom první dojem hraje v našich životech zásadní roli, a nudný zevnějšek nás nijak nenutí zajímat se o vnitřní kvality subjektu… Uhlově černý flakon s metalickými odlesky působí sám o sobě hodně dráždivě, jakmile ho však sevřete v dlani, a ucítíte jeho lehce hrubou strukturu, projede vám celým tělem mrazení podobné vzrušující „chuti zakázaného ovoce“. Už to naznačuje, že nejde o vůni pro ještě nedospělé princezny, ale o účinnou zbraň zkušených žen, které už přesně vědí, co dělají, a za svá rozhodnutí umí nést zodpovědnost… Připomínáme, že i ženy s tou nejtvrdší slupkou mají city. Jen si je chrání pro lidi, kteří si zaslouží je s nimi sdílet. Na to nám nedovolí zapomenout stylové průhledné „oko“ uprostřed působící jako pomyslná brána do duše.

Tento dámský parfém byl na trh uveden v roce 2014. Od té doby si získal srdce většiny žen i jejich mužů tím nejzásadnějším – svou jedinečnou vůní – a zájem o něj i po více než 3 letech neslábne.

Já na něj doslova dostala chuť už po přečtení složení uvedeného na krabičce. Ráda vařím a míchám na poslech se k sobě absolutně nehodící ingredience, které potom v puse překvapivě chutnají skvěle. Proto bych si s chutí dala dezert, ve kterém dominuje hruška, květ pomerančovníku a špetka růžového pepře (hlava parfému). A protože zákusek se u mě neobejde bez kávy, ráda bych ho zapila čerstvě uvařenou kávou ovoněnou jasmínem (srdce parfému). Přikusovat cedrové dřevo, pačuli a vanilkový lusk (základ parfému) už netoužím, ale s potěšením bych tuto kombinaci zvolila do svého aroma difuzéru, který by mě nenásilnou formou vytrhl ze snění a vrátil mě zpátky do reality.

A co tedy cítím, když si dám dávku Opia?

Musím se přiznat, že jednotlivé výše zmíněné ingredience při prvním přivonění cítím velmi zastřeně. Ale jako celek mě omámí příjemná, jemná, nasládlá (ale nijak lepkavě přeslazená) vůně, která mě při bližším přivonění k zápěstí roztomile zašimrá v nose. A to se mi líbí. Mám ráda neagresivní parfémy, které se mi „nesnaží dostat pod sukni“ hned na prvním rande, ale přesto ve mně vzbuzují zájem. Oceňuji nenásilný start a působivý převrat někdy v polovině „trati“… a toho jsem se u Black Opia dočkala!

Zhruba po hodině ovocný nádech Opia ubral na síle a naopak vynikly jeho květinové a dřevité tóny. Počáteční seznamování jsme úspěšně absolvovali, tak není potřeba dál mě lákat na sladkosti… Přiznám se, že kávu jako takovou jsem v jeho srdci moc necítila, ale nemyslím si, že je to vina parfému. Spíše bych to přisoudila své začátečnické „čichové slepotě“ a přehnanému očekávání. Mohlo mi dojít, že silné vůně právě uvařeného espressa se asi nedočkám… A jak voní kávová zrna ještě před upražením bohužel nevím. Ale jestli tak příjemně jako střední tóny Opia, nově na svůj „bucket list“ přidávám i návštěvu kávové plantáže.

Po této zkušenosti vím, že s Black Opiem chci strávit více než jen jedno rande. Že chci, aby bylo mou součástí den co den. Protože ve mně probouzí jen samé příjemné pocity a přesně to od parfému očekávám. A vzhledem k tomu, že Yves Saint Laurent – Black Opium patří mezi TOP 10 dámských parfémů, očividně nejsem sama. Vsadím se, že i vám se zaryje hluboko pod kůži...